Jak jsem se dostal k paraglidingu
Během letošního léta jsem absolvoval základní kruz praglidingu, který se konal na snad nejznámějším plachtařském místě v Čechách a to na Rané u Loun.
Padáčkáři okupují především JV stranu kopce, kde je ubytovací a občerstvovací zařízení Skleník. Na SZ straně kopce se nachází aeroklubové letiště Raná (LKRA).
Pro dobré reference a studentskou slevu jsem si vybral školu Mistral.
Náš týdení pobyt začal v pondělí odpoledne. Sešlo se nás kurzíků pět. Ujal se nás zkušený instruktor Michal Pospíšil.
Hned po vyřízení papírů nám rozdal padáky a šli jsme na cvičnou loučku (Motokros). Tohle je padák, tohle sedačka, tohle popruhy no a teď leťte! Vyfasovali jsme vysílačky a Michal si z nás udělal rádiem řízené modely. Nečekal jsem, že hned první den se vznesu do vzduchu. První lety byly opravdu komické. Nejčastějším příkazem v rádiu bylo: "Pravá, víc pravá. Né, ta druhá pravá!!!" Ale po pár nezdařených pokusech to nebyla až taková věda, letět. Horší to bylo se startem a přistáním. Ale i tak žádná věda. Chce to jen správnou koordinaci pohybů a trochu citu pro ten kus hadru na provázkách. Po západu Slunce jsme šli vyčerpaní na véču a později jsme rozebírali naše lety a začali s teorií. Druhý den budíček v 6:00 a hned na svah. Letali jsme tak do 10:00, to začala termika a navíc bylo ten týden nesnesitelné vedro. Přes poledne teorie, oběd, koupálko a zase teorie. Když navečer termika ustala, vyrojili jsme se opět na cvičné loučce a trénovali start-let-přistání. Něklik vtěřin letu a pak 10 minut výstupu zpět nahoru s padákem na zádech tzv. v květáku. Později nás Michal začal pouštět i přes šípky do posekaného pole. To už byl let! Někdy až 10m nad zemí a tak 100-200m do dálky. Kdo málo běžel, nevznesl se, nepřekonal šípky a musel vymotávat padák. Takto to šlo dokola asi 3 dny. Když jsme Michala přesvědčili, že už trochu něco umíme vzdal nás nahoru do sedla.
Poprvé se neletělo, protože na nás kurzíky moc foukalo. Museli jsme zpět po svých s báglem na zádech.
Další den se otočil vítr a foukalo od západu, vlastně skoro nefoukalo, což byla příležitost pro nás. První let ze sedla. Paráda, zdolali jsme další metu. Následoval první let ze vrcholu Rané. To je další silný zážitek v životě kurzíka. Člověk se musí postavit na startovačku, zvednout padák tak jak se to naučil na louce, rozběhnout se co nejrychleji směrem dolů do toho prostoru co je před ním. To trochu odporuje zdravému rozumu a instinktům, které má člověk zažité. Neříkam, že jsem neměl strach, měl jsem ho! Pro zvádnutí této fáze výcviku již člověm musí opravdu věřit svému padáku. Neznaméná to, že padák udělá vše za vás, ale když ho necháte, nenechá vás spadnout do prostoru pod vámi a vzlétne.
Pak stačí udělat pár kroků a najednou vás nabere sedačka a letíte. Za pár sekund jste 50m nad terénem. Pár zatáček a hned příprava na přistání. Samořejmě, i při prvních výškových letech jsme měli nápovědu ve vysílačce. Po pár letech si ti šikovnější mohli trénovat sami rozpočet na přistání. Trefit cvičkou loučku pro nás byl úspěch.
O víkendu nás čekal bonus - naviják. Odcestovali jsme asi 20km směrem na Prahu na letiště Panenský Týnec (LKPC), kde je v provozu mimo jiné naviják. To je takový kovový šrot s motorem, který má dva bubny a na nich jsou dvě 1200m dlouhá lana (pro dva starty, nejdříve jedno, pak druhé). Ty se natáhnou a přes letiště. Na jedné straně je naviják a na druhé straně se přiváže pilot. Lano se napne, pilot provede normální start a lano ho táhne směrem k navijáku.
Padák klade odpor a vlivem vztlaku stoupá nahoru. Když pilot dosáhne určité výšky, vlekař mu dá znamení, že se má odepnout. Pak už stači uvolnit vlečné lano a letět. Konečná výška po vypnutí lana je 300-400m nad terénem. To má člověk hned jiný pohled na krajinu. Celý let trvá asi 10 minut. Samozřejmě zkušení piloti vytočí nějákou termiku a odletí, ale nas kurzíky do termiky nepustili. Letěl jsem jako jeden z prvních, kdy vzduch nebyl ještě klikdný a nevěřil jsem jak moc se ten vzduch hýbe.
Nejen, že nahoře fouká vítr a snáší vás to mimo požadovanou trasu letu, vzduch se vlivem nerovnoměrného zahřívání krajiny pohybuje i vzhůru a zpět dolů (termika). Lze si to představit jako vařící se hrnec s polévkou, no a v tom se normálně létá. Každý závan vzduchu se přenese z padáku do sedačky pod váma. Během jednoho letu se mi dokonce podařilo vytočit svojí první termiku. Dostal jsem se asi do dvojnásobné výšky než kterou jsem měl po vypnutí z navijáku. Paráda, úžasné a nepopsatelné!
Na závěr kurzu jsme si napsali ještě testík, aby bylo vidět co z teorie nám zůstalo v hlavách. Pokud si někdo myslí, že po týdnu mu dají papíry na létání, hluboce se mýlí. V základním kurzu se člověk naučí to nejzákladnější, jak vzlétnout, letět a přistát v těch nejlepších meteorologických podmínkách, kdy je vzduch krásně "hladký" a nehrozí žádné kolapsy vrchlíku.
Hned na začátku nám Michal říkal, že jsou zhruba 3 cesty po absolvování základního kurzu. 1) Jsou lidi, kteří si užijí krásnou dovolenou a zjistí, že paragilidng pro ně nebude to pravé a dále se létání nevěnují. 2) Jsou lidi, kteří opakovaně absolvují základní kurz, protože se bojí z nějakého důvodu lítat sami (bez dohoru). 3) Jsou lidi, kteří zjistí, že je to to pravé co hledali a tak trochu jim to změní život.
Co následuje a následovalo? Ti, kteři zjistí, že to myslí s létáním vážně se můžou ukázat na některým z dalších kurzů a pokračovat v zdokonalování svých letových dovedností. Dále je potřeba absolovat tzv. dolétání, tedy kurz při kterém se člověk naučí řešit nestadnardní letové situace, jak se vysekat za letů z nějakého "průseru" a bezpečně přistát a odejít po svých.
Většina figur se trénuje na navijáku (po startu navijákem), aby měl člověk dostatečnou výšku a čas. Nebudu moc strašit ty co uvažjí, že PG taktéž zkusí. Ale je potřeba zvádnout především asymetrické zaklopení vrchlíku. Nezvádnutí respektivě špatná reakce pilota na tuto situaci vede k většině leteckých nehod na padákovém kluzáku. To si takhle letíte a najednou se sroluje půlka padáku a vlaje dozadu. Nic se neděje! I na "zdravé" polovině padák bez problému letí. Je potřeba udržet směr a nepodléhat panice. Vrchlík se po chvíli sám srovná. Další užitečné manévry, které je potřeba se naučit jsou tzv "uši" (symetrické zaklopení konců vrchlíku) a B-stall. Narozdíl od asymetrického zaklopení (klapance), tyto figury pilot používá v případě, že se potřebuje rychle a bezpečně dostat na zem. Pro laika je to neuvěřitelné, ale může se stát, že vás začne nasávat nějaký mrak do moc veliké výšky, kde by hrozilo umrznutí a ztráta vědomí vlivem řídkého vzduchu. Proto je potřeba vědet jak se z této situace dostat. Teprve když tohle všechno umíte, může vám instrukor s čistým svědomím v osobním listě potvrdit, že vás naučil to nejdůležitější pro samostatné létání. Žádná sranda to není, přeci jen jde o život. Ale když člověk nedělá blbosti a létá za vhodného počasí, není létání na padákovém kluzáku nikterak nebezpečné.
Michal měl s těma kategoriema pravdu. Naleznul jsem se v té třetí. Néjen, že se mi létání zalíbílo, zjistil jsem, že mám docela talent (nebo jsem byl jen méně nešikovný). I teď s odstupem času musím přiznat, že se více těším na to až si budu moci jit opět zalétat, než na to jak budu 24hodin někde na kopci křičet CQ contest a poslochat chrochtání na pásmu. Pokud se tedy chcete nadále věnovat HAM radiu nezkoušejte létat!
Tu je pár foteček:
- příprava před letem
- jeden z prvních startů
- já l.e.t.í.m!
- a jsem zase nahoře
videa:
29072008022.mp4 - start-let-přistání z cvičné loučky
29072008023.mp4 - s květákem nahoru
06082008025.mp4 - start na navijáku
06082008026.mp4 - rozpčet na přistání a přistání
Kurz_PG_clip_vcd.mpg - sestřich z kurzů, (c) mpg.cz
Za fotky a videa děkuji Vláďovi.
(c) OK1COM 2008
ok1com.com