Již od únoru jsem byl rozhodnut, že v dubnu nebo květnu vyrazím na FMC na Ralsko. Minule to nevyšlo, ale nyní ano.
Když jsme v pátek přijeli na chatu, hned jsem se šel podívat na zastávku jestli autobus, ktery jezdí z Florence do Podještědí, jede přes Želízy (tam máme chatu) i v sobotu. Opravdu jel.
V sobotu chvíli před odjezdem jsem s dědou dokončil poslední úpravy skládacího 3m stožáru a vyrazil jsem na autobus. Přijel v 7:45 podle jízdního řadu. Na místo, tedy do Novin p./R. jsem dorazil v 9:10 chvíli jsem strávil na zastávce zjišťováním jestli opravdu autobus jede i zpět.
9:15 jsem rychle vyrazil na kopec. Jedna se o cestu cca 2,5km s převýšením 400m !!! 1. km byl v pohodě - mírné stoupání od vesnice k úpatí hory..S těžkým oddechováním jsem stoupal místy možná až 45 stupňů. V jedné ruce jsem táhnul anténu se stožárem, druhou jsem si otíral pot, který ze mě tekl proudem a na zádech jsem měl batoh s 1l vody, akumulátorem, svačinou a dalším příslušenstvím radioamatéra. Posledních 500m s převýšením 150m jsem, po tom co jsem si odpočinul obcházením příkrého vrcholu, "vyběhl" na jeden zátah.
Celý výstup mi trval cca 55min se dvěma zastávkami. Což je můj rekord oproti loňskému 1,5hod výstupu.
Tedy dorazil jsem asi 10 min po začátku závodu. Rozbalil jsem anténu a stožár. Sestavit KRCku bylo v pohodě. Ale teď přišel těžší úkol, to jak ukotvit 3m stožár na kusu skály. Tento úkol jsem nakonec zvládnul, nespadnul stožár anténa ani já. To jsem vše stihl za 20 min. A v 10:34 jsem udělal 1 QSO. Nejdříve jsem vybíral stanice, které volaly výzvu, protože na to abych volal vyzvu jsem nenašel jediný volný kanál. Na některých kanálech bylo slyšet i více stanic. Pak jsem konečně kanál našel a volal jsem. Dokonce se mi ozval i SQ6 - Polsko. No, celkem jsem udělal 45 QSO a 6 WWL. Kdyby to byl SSB, tak by to bylo lepší. Jinak se mi to vcelku líbilo.
Divil jsem se kolik lidí na takový kopec vyleze. Za tu dobu co jsem tam byl, tam vylezlo minimálně 20 lidí. 10 členná skupinka Němců s vlčákem, kteří mi málem zbořili stožár. A tak uhnaného psa jako byl ten vlčák jsem ještě nikdy neviděl. Pak tam bylo pár rodin a páru. Někteří se báli přiblížit až ke mě, protože si mysleli (jak jsem zaslechl), že tam vysílá nějaké rádio či co. (já jsem totiž seděl tak, že z dálky byl vidět jen stožár s anténou a já seděl za skálou.)
Po závodě jsem udělal ještě jednu rozhlednu a nějaké obyč. QSO do Berouna. Ve 13:45 jsem musel skládat, abych stihnul autobus zpět do Želíz. A řeknu Vám, že takový sestup není o moc lehčí než výstup. 14:08 jsem nastoupil do toho samého autobusu s tím samým řidičem jako ráno a frčel jsem zpět na chatu.