Na tento závod jsem se moc těšil a to hned z několika důvodů. 1) pořídil jsem nový antenní systém - 2x 13el DL6WU s homemade slučovačem a kůli 3,8m vzdálenosti mezi anténami jsem musel též pordloužit antenní stožár na cca 8m, 2) konečně první velký závod po delší době (od UHF-Contestu, jelikož A1-Contestu se neučastním, neb stále neumím telegraf).Plány byly opět velkolepé, ale pak jsem "dostal rozum" a ten Ještěd jsem si rozmyslel. Všechno jsem měl připraveno asi týden předem. Poslední týden jsem jen dokupoval nové kotevní kolíky a přemýšlel jak zvednout 8m stožár s dvěmi sedmimetrovými yaginami. Původně jsem chtěl položený stožár nadzvednout tyčí a z druhé strany provazem zvednout do pracovní polohy. Při smontování stožáru a antén jsem zjistil, že je to nereálné a že se na to musí jinak. Nápad byl v mžiku zde: zajistil jsem patu stožáru proti zvedání metrovou tyčí, kterou jsem přitloukl skobami do zmrzlé země a potom jsem stožár nadzvednul a ručkoval po něm směrem k patě do té doby než se stožár zvednul a opřel se o předem připravené kotevní lana/provazy. Toť k technice zvedání stožáru, ale pozor, je to záludné - viz dále.
Ale abych se vrátil zpět... Po dlouhých úvahách jsem opět vybral QTH Radimovku. A to z důvodu, že tam mám klid a dost prostoru na stavění nového antenního systému. Na místo jsem dorazil po obědě. Docela jsem byl překvapen a zaskočen sněhem, který se vyskytoval na příjezdové cestě, někde až 20cm vysoké jazyky. Na vrcholu byla skoro souvislá sněhová pokrývka asi 5cm mokrého sněhu, který se večer změnil na led. To jsem tak trochu nečekal, 15km od Prahy a jen o 200m výše než doma, kde nebylo po sněhu ani památky. Naštěstí jsem neměl žádné problémy, až na pár proklouznutí kol při zdolávaní vrchlou v po okraje naloženém autě.
Se stavěním nebyl zádný problém až na malou drobnost: Když jsem chtěl smontovat antény, zjistil jsem, že mi firma Zach dodala špatné šrouby k sešroubování částí ráhna k sobě. NAŠTĚSTÍ jsem měl dostečný počet vlastních šroubů. Vše se mi podařilo sestavit a zapojit již v době, kdy závod hodinu běžel, ale neva, na to jsem si už zvyknul - vždy to trvá déle než počítám. (i když počítám, že to bude trvat déle než počítám :) )
Hned jak jsem vše postavavil, našel jsem volný kmitočet a začal volat výzvu. Stanice se hrnuly jedna za druhou. Asi hodinu jsem měl víc spojení než počet minut od začátku (mého začátku). Zdálo se, že antény táhnou a slučovač slučuje a vše je OK, ale ejhle. Najednou se PSV zvedlo z 1:1,3 na 1:oo (nekonečno) - známka nějáké závady. Nedalo se nic jiného dělat než položit stožár a pískátkem proměřit svody. Koaxy byly v pořádku, ale slučovač ne. Tomu by jste neveřili! Přestal bejt v vodivej!!! (pozn. Slučovač se skláda z koaxialního vedení o délce lambda/4 a dané impedanci. To se dá udělat dvěmi trubkami/profily v sobě o stanovených rozměrech zakončených koaxialními konektory. Vnitnří vodiče jsou propojeny vnitřní trubkou a opletení je porpojeno vnější trubkou/profilem.) No, ale co se nestalo normálně ten hlinikovej profil přetal bejt vodivej. Jak se to mohlo stát? Vysvětlení bude asi následující: Ten hliníkový čtvercový profil, co jsem koupil v OBI nebude jen hlinikový, ale bude mít nějákou povrchovou úpravu. Při vrtání děr pro konektory jsem ji porušil a bylo to vodivé, ale po připojení koaxů a kvedlání na stožáru se vodivé místo stalo nevodivé a závada je na světě. Mimochodem, když se přiloží měřící horty na údajně hliníkový profil v jiném místě než v řezu, zjistil jsem, že je "hliník" nevodivý - TAK POZOR NA TO!!! Nelze předpokádat, že hliník je vodivý, když se z něj dělaly dráty NEBO na to, že když píšou Al profil, že je to čistý hliník. To jen taková odbočka. Takže nezbylo nic jiného, než po zbytek závodu použít pouze jednu anténu. A ještě pozor: Při častém rychlém zvedání a pokládání stožáru díky zamotání kotev do koaxu nebo jiným problémům při zvedání stožáru jako např. pokus vylepšení PSV antény, který se leckdy změní v hodinové hledání původního naladění, se může stát, že se stožár mírně ohne, což dělá problémy nejen při otáčení, ale i při půlnočním pokusu o zasunutí teleskopického stožátu a následném ukládaní do auta.
Dál závod probíhal už bez žádných technických problémů. Večer jsem opět dělal spoustu Poláků do JO90 a tím směrem. V půl dvanácté jsem za pomoci mamky, která si dělala starosti a přijela, zabalil své fidlátka a s 35tisíci bodů jel domů se vyspat. Ráno jsem vstal, tak abych byl při východu slunce už na kopci (taky jsem hned udělal pěkou fotku). Ráno a dopoledne jsem se snažil za pomoci DX-clusteru lovit dálky směrem na jiho-východ, ale bez úspěšně (když nepočítám Slováky). Radši jsem anténu natočil směrem na západ a skrz les (asi 100m) jsem na výzvu dělal Belgičany (2), Holanďana a spoustu Němců. (viz graf vyzařování antény). Střídavě jsem vysílal a ladil a snažil se nadělat alespoň 50tisíc, když jsem se ani náhodu neblížil svému plánu (překonat rekord z VHF Contestu - 73tis.). Nakonec jsem skončil s 309 QSO na 57tis.bodů a průměrem 185km/QSO. No, plánoval jsem víc, ale né vždy se vydaří. Nejvíc mě štve, že se mi nepodařilo otestovat, jak se chová antenní dovojiče 2x DL6WU.
Do příště se budu snažit opravit slučovač a hlavně vyrazim někam vejš, kde není zakryto 50% výhledu lesem. Už mám jedno takové místo vytypované, a není to Ještěd.
Fotky ze závodu.
